About detoxification

MUDr. Josef Jonáš o detoxikaci a imunoaktivaci organismu

Celostní medicína je druh, odrůda medicíny, která není lepším ani horším bratrem či sestrou ostatních medicínských oborů. Myslím, že stejně jako si vydobyla místo na slunci chirurgie nebo jak vnímáme oční lékařství, gynekologii či další obory, tak by měla zaujmout odpovídající místo i tato medicína. Snad jen v minulosti byl rodinný nebo praktický lékař v našich podmínkách určen k tomu, aby celostní medicínu prováděl. Tento obor se však naprosto odchýlil od nastolené cesty, a ta nyní zůstala volná pro nás, kteří jsme se rozhodli, že se po ní vydáme.

Hlavním úkolem celostní medicíny je nalézat kořeny nemocí. Usilovně se prohrabáváme stále hlouběji ke kořenům stromu, na němž „zraje ovoce nemoci“. Pravděpodobně jsme ještě velmi vzdáleni těmto kořenům, ale na druhou stranu tak, jak sestupujeme níž, vidíme, že starověké filosofie, od nichž se medicína postupně oddělovala, podstatu nemocí znaly.

Přírodní medicína čerpá z minulosti

Stejně jako ze střepů můžeme složit nádobu a dohadovat se, k čemu ji starověký člověk potřeboval, sbíráme střípky vědomostí, které nám do dnešních dob zůstaly, skládáme je a dohadujeme se, jaký asi měly význam.

Celostní medicína si však dala do vínku ještě jedno slovo, jež se v názvu vlastně vůbec neobjevuje. Potichu jsme za tento název „propašovali“ výraz přírodní. V celostní medicíně se snažíme využívat výhradně přírodní a přirozené prostředky k uzdravení člověka. Kdybychom to vzali doslova, můžeme kořeny nemoci hledat i u různých chemických reakcí a můžeme třeba rozluštění lidského genomu vnímat jako akt celostní medicíny. Do těchto sfér nás však moderní vědecká medicína bude jen nerada pouštět. Proto si celostní medicína vytvořila arzenál prostředků, který čerpá především z minulosti, jak jsem již zdůrazňoval.

Představme si lidské zdraví jako mnohaposchoďový dům. Někde na počátku člověk buduje špatné základy. Nemůže za ně často sám, ale staví mu je rodiče, ba i prarodiče, a to nejen v předávané genové výbavě, ale i v podmínkách, které mu připraví v průběhu nitroděložního vývoje. Na stavbě špatných základů se samozřejmě může podílet i člověk sám špatnou životosprávou, životním stylem nebo přístupem ke své psychice.

Dalo by se říci, že člověk má celý život na to, aby napravoval škody, které mu přichystali jeho předkové. Nejedná se pouze o škody fyzického rázu. Mnohem více času potřebujeme k nápravě svého psychického Já, literatura pak hovoří o zrání, poznání své osobnosti a snaze dokončit svůj duševní a duchovní vývoj.

Na základech stavíme jednotlivá patra. Budeme-li pokračovat stejně špatně, jako jsme začali, budou i patra poškozená a nekvalitní. Představme si, že bychom u takového domu opravili základy. Máte pocit, že by se změnil stav jednotlivých pater a střechy? Určitě ne, a proto lze takový dům začít opravovat od střechy až k základům nebo obráceně, ale nikdy nestačí opravit jen část - i kdyby byla sebedůležitější -, aby se změnila kvalita všech poschodí.

Proto je hledání univerzálního principu zdraví u člověka, který už pár let na světě žije, obvykle neúspěšné a náprava jeho zdravotního stavu je postupná, systematická, nikdy nekončící a velmi náročná práce na každém detailu oné složité stavby. Princip celostní medicíny tedy spočívá v tom, že chápeme propojenost jednotlivých částí organismu i mezi duševnem, duchovnem a tělesnem, mezi naším sociálním, lidským okolím, přírodním, domácím i pracovním prostředím, a máme-li opravdu veliký rozhled, chápeme i propojenost s lidskou historií a kosmem.

Čím méně, tím lépe

Kdybychom se zahloubali do znalostí o lidském zdraví, shromáždili bychom miliony a miliony informací. Některé z nich jsou přesvědčivé, a tak o nich nepochybujeme. Například se setkáváme s mnoha takzvanými potravinovými doplňky, které slibují, že do lidského organismu dodají potřebné stopové pivky, minerály, vitaminy, bílkoviny, zdravé tuky a kdovíco ještě. Z praxe ale víme, že absolutní většina nemocí pochází z přebytku, nikoli z nedostatku. Nevyrovnáme se s nimi proto tehdy, budeme-li stále doplňovat a doplňovat, ale tehdy, pokud se budeme zbavovat zbytečného balastu a přebytku.

Po zkušenostech, které jsem načerpal v průběhu více než dvaceti let, jsem dospěl k závěru, že příčinou všech onemocnění jsou jedy. Vím, že nejsem originální - už moji starověcí kolegové byli stejného názoru. Rozdíl však spočívá v pojetí toho, co to vlastně jed je.

Co jsou to toxiny

V každé době si pod pojmem jed (moderněji toxin) člověk představoval něco jiného. Ve starověku, v dobách Hippokrata, Galéna a jiných antických lékařů, nebyly známy mikroorganismy, neexistovala chemie, zato lidé hodně věděli o duchovním světě a o lidské duši. Za jed proto byly pokládány výpary z bažin, zkažené potraviny, ale také zlo či nadpřirozené síly, které se ve společnosti běžně nacházely. Při jejich odstraňování byly používány magické rituály, pobyt na čerstvém vzduchu, byliny či dieta. Slovo dieta pochází od Hippokrata a již v té době znamenalo totéž, co si pod ním představujeme dnes. Později lékaři přidali pouštění žilou či pijavice, klystýry, trepanace lebky a další. Všechny tyto metody byly výrazem snahy po odstranění jedů z lidského těla a duše.

Současná úroveň poznání nám ale umožňuje tyto toxiny vymezit daleko přesněji a rozdělit je do několika skupin:

  • toxické látky vyskytující se v životním prostředí - chemikálie, radioaktivita, toxické kovy apod.
  • chemické toxiny, které se do organismu dostávají z chemicky syntetizovaných léků, kouřením, narkomanií aj.
  • toxiny pocházející z potravin - metabolity, potravinová aditiva apod.
  • psychické toxiny - patologické psychické programy, emoce, stres, úzkosti aj.
  • toxiny předávané na základě dědičnosti - zejména z těla matky na vyvíjející se plod
  • mikrobiální toxiny - viry, bakterie, infekční ložiska aj.

Přebytky musejí pryč

Lidský organismus funguje tím lépe, čím je organizovanější, čím lépe v něm probíhají regulační pochody. Dobře regulovaný organismus vydrží ve zdraví existovat déle než sto let. Regulace v lidském organismu probíhá na principech takzvané autoregulace, tedy regulace, která se děje mimo naši vůli prostřednictvím automatických mechanismů. Vzniká-li v lidském organismu chaos, tedy nízká hladina uspořádanosti, vznikají i nemoci a poruchy funkce různých tělesných i nervových orgánů. Snahou je proto vrátit organismu dobrou schopnost autoregulace, odborně řečeno nízkou hladinu entropie.

Starověké národy Asie popsaly autoregulaci symbolicky - známou monádou, tedy celkem, ve kterém se dynamicky prolínají a vyvažují dva protikladné principy jin a jang. Monáda je symbol celostního jednotného pohledu na život, neboť samozřejmě nelze říci, že jedna kvalita je lepší než kvalita druhá.

Autoregulace v lidském organismu je udržována rovnováhou mezi dvěma protikladnými silami, což symbolizuje vše, co je vyrovnané, harmonické a v souzvuku. Harmonie je narušována převahou jedné ze sil. Tato převaha může být způsobena stravou, myslí, okolní přírodou, lidmi kolem nás a dalšími vlivy. Člověk by měl tudíž usilovat o život v pomyslném středu bez extrémních vlivů. Vlivy narušující rovnováhu v našem organismu, a tím i naše autoregulační procesy, lze obecně nazývat toxiny.

Toxiny tedy mohou být narušující látky z našeho životního prostředí či strava, kterou náš organismus nedokáže akceptovat a zpracovávat, nebo i stres a jiné další negativní prvky. Odstraněním těchto toxických vlivů se do organismu vrací schopnost autoregulace, snižuje se neklid a chaos, vrací se harmonie, snižuje se entropie - a právě to je cílem ozdravných procesů.

Odstranění toxinů, které narušují auto regulační pochody v našem organismu, se nazývá detoxikace.

EAV metoda

Abychom se orientovali v tom, co organismus potřebuje, co je smysluplné, nosné, co opravdu funguje a co jsme se naučili zvládat, potřebujeme zjistit, co v našem organismu přebývá, a to jak po tělesné, tak po duševní stránce. Získat tyto poznatky není snadné a medicína se nezabývá přístroji ani postupy, které by to umožňovaly. Ani rentgen, ani sebepodrobnější počítačová tomografie či dokonalé elektrofyziologické metody nás o tomto stavu neinformují.

Mnozí léčitelé říkají, že jim stačí jakási intuice nebo mimosmyslové vnímání, aby takový stav zjistili. Bližší zkoumání těchto léčitelských postupů však ukazuje, že na mimosmyslové vnímání se nelze stoprocentně spolehnout.

Máme-li konkurovat současné medicíně, musíme mít vysokou úspěšnost v získávání těchto poznatků. Vollovou metodou lze zjistit nežádoucí toxiny ve fyzické i psychické rovině. Pak se pustíme do určité léčby. Potřebujeme však také vědět, zda námi použitá metoda skutečně vede k cíli. I to Vollův přístroj umožňuje.

Před rokem 1989 u nás pracovalo s Vollovým přístrojem jen několik málo osob. Nešlo ani tak o léčbu, jako spíš o jisté seznamování, protože chyběly zkušenosti, nebyla k dispozici příslušná literatura a zejména preparáty, které by přístroji dávaly léčebný smysl.

V té době jsem působil jako primář psychiatrického oddělení a bylo pro mě neskutečným utrpením, když jsem půl dne podával lidem léky a tvrdil jim, že jedině moderní chemie a farmakologie jim může pomoci od jejich zdravotních potíží, a ve druhé půlce dne jsem jiné pacienty nabádal, aby se vyhýbali chemickým preparátům a nabízel jim zcela jiné řešení založené výhradně na přírodních postupech. Této schizofrenie jsem se musel zbavit, což jsem učinil a začal jsem se věnovat výhradně přírodní medicíně. Dodnes obdivuji některé kolegy, kteří oním schizofrenickým způsobem stále ještě pracují.

Vyloučením k posílení

Pochopil jsem, že nejen chemií je možné měnit všechny pochody probíhající ve tkáních a že nositelem změn a léčebného účinku nemusí být vždy jen hmota, ale i informace. Kritika spočívala v tvrzení, že v těchto preparátech nic není, a přišla vhod zákazu nebo nepovolení preparátů, ale pro nás znamenala něco úžasného.

Naši odpůrci hřímali o podvodnících, kteří používají látky, v nichž nic není. Za velké podpory někdejšího ministra zdravotnictví se jim podařilo vyloučit EAV společnosti z Purkyňova spolku lékařů, takže dnes jde o metodu označovanou jako nelékařská.

Toto likvidační tažení však paradoxně nepřímo pomohlo opětovnému rozvoji naší metody, protože se díky němu mohli touto metodou začít zcela legálně zabývat i nelékaři.

Těší mne, že tato metoda pomáhá denně mnoha lidem nejen v České republice, ale neustále se rozšiřuje i do mnoha zemí Evropy.